Dusičnany, dusitany a lidský organismus

Dusičnany jsou zcela přirozenou součástí naší Země. Jejich výskyt v přírodě se však posledních letech uměle zvýšil díky přímým zásahům člověka. Dusičnany konzumujeme téměř každý den a v malém množství pro nás nejsou nebezpečné. Vyšší konzumace však může způsobit mnoho nežádoucích účinků.

Obsah dusičnanů v půdě a vodě je dán přirozeným koloběhem dusíku. Člověk však svojí činností mnohonásobně zvyšuje množství dusičnanů a tím ohrožuje vlastní zdraví. Významným zdrojem dusičnanů je chemizace zemědělství. Používání dusíkatých hnojiv způsobuje umělé obohacování půdy a povrchových i podzemních vod o dusičnany. Dusičnanům se tedy nemůžeme vyhnout. Nebezpečí nám však nehrozí z požívání malého množství, protože ledviny se starají o to, aby toto množství bylo vyloučeno močí z těla ven.

Dusičnany se k nám dostávají z různých zdrojů. Jedním ze zdrojů jsou potraviny, při jejichž zpracování se používají dusičnany jako aditiva (např. NANO₃ dusičnan sodný, KNO₃ dusičnan draselný). Tato aditiva se používají např. k prodlužování trvanlivosti potravin nebo jako ochrana před některými druhy bakterií a přidávají se hlavně do masných výrobků, rybích výrobků, konzerv atd. Dusičnany se do potravin dostávají také z půdy, kam se dostávají používáním různých zemědělských hnojiv. Hlavním zdrojem dusičnanů pro člověka je zelenina. Nejvyšší množství dusičnanů můžeme očekávat např. ve špenátu, v hlávkovém salátu, kedlubně, zelí, či ředkvi.

Do pitné vody se dusičnany mohou také dostat z hnojené půdy. Norma pro pitnou vodu stanovuje nejvyšší mezní hodnotu dusičnanů na 50mg/l NO₃. Tuto normu musí splňovat také všechny balené vody pouze s jedinou vyjimkou. Touto vyjimkou je voda kojenecká, která má mnohem přísnější limity. Nejvyšší mezní hodnota je u kojenecké vody stanovena na 10mg NO₃/l.

Jak pro nás mohou být dusičnany nebezpečné?

Dusičnany sami o sobě tolik nebezpečné nejsou. Jejich nebezpečí plyne z jejich možné redukce na dusitany. Tato redukce může probíhat působením bakterií v naše zažívacím traktu nebo dutině ústní. Dusitany se poté v žaludku mohou slučovat se sekundárními aminy (ty pochází z některých nápojů jako je pivo nebo víno, nebo z některých léků) na karcinogenní nitrosaminy. Nirosaminy jsou nebezpečné látky, které mohou způsobit vznik nádorových onemocnění.

Kojenci ve věku do tří měsíců ještě nemají úplně vyvinuté krevní barvivo hemoglobin, mají tzv. fetální hemoglobin. Fetální hemoglobin může reagovat s dusitany za vzniku methemoglobinu, který neumí přenášet kyslík. Může tak dojít k udušení kojence. Dusičnavá alimentární methemoglobinémii - DAM - se projevuje modravým zbarvením sliznic a pokožky okrajových částí těla, snížením krevního tlaku a zvýšením tepové frekvence a rychlosti dýchání. Dusičnany mohou ve vyšších dávkách také negativně ovlivňovat trávení a vstřebávání živin, metabolismus vitaminu A, funkci štítné žlázy a poruchy činnosti mozku a srdce.

Dospělý člověk se nemusí negativního vlivu dusičnanů na organismum obávat. U kojenců je však dbát velké pozornosti při výběru vody a potravin.