Léčivá moc světla

Tento článek je převzat z internetového portálu www.mojemedunka.cz. Doufáme, že Vás zaujme, stejně jako zaujal nás.

Potřeba světla
Nechte rostlinu pár dní bez světla a spolehlivě ji zabijete. Naproti tomu člověk může v naprosté tmě pobývat neomezenou dobu a kromě toho, že nemůže používat zrak, se na první pohled nic vážného neděje. Ovšem jen na první pohled – ve skutečnosti je pro nás sluneční záření rovněž nepostradatelné a jeho nedostatek může mít vážné následky.
Naši předkové si důležitost Slunce uvědomovali velmi dobře. Mayové a Egypťané jej uctívali jako božstvo, pro Kelty byl zimní slunovrat, oslava „návratu“ Slunce, jedním z nejdůležitějších svátků. A Bible? Ta přece začíná slovy: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá a tma byla nad propastí. I řek Bůh: Budiž světlo!“
Potřebu světla si většinou intuitivně uvědomujeme, nezastupitelnost světla však již několik desetiletí potvrzují i vědci. Díky nim například víme, že opakované vystavování těla slunci vede ke snížení tepové frekvence, krevního tlaku či obsahu cukru v krvi a naopak zvyšuje příliv energie, výdrž, odolnost vůči stresu a schopnost krve vázat kyslík. Slepice, které mají možnost výběhu pod širým nebem, snášejí dokonce oproti svým „kolegyním“ z velkochovů vejce s nižším obsahem cholesterolu.

Světelná brána v našich očích
Jak vlastně světlo ovlivňuje pochody v našem těle? Bránu, kudy do těla proniká, představují oči. Ty jsou nejen důležitým smyslovým orgánem (jejich prostřednictvím přijímáme více než 90 % informací o okolním světě), ale mají i přímé spojení s  mozkem a celým tělem. Lze  z nich vyčíst spoustu informací o našem zdravotním stavu, fyziologických i emočních pochodech, ale jejich prostřednictvím také můžeme ovlivňovat v těle řadu procesů. Na světlo reaguje samozřejmě také naše pokožka.
Oči nejsou s mozkem spojeny pouze optickým nervem, který přenáší informace o vzhledu okolního světa. Z naší sítnice vedou další nervové spoje do hypothalamu a epifýzy.
Hypothalamus řídí celou řadu zásadních procesů v organismu – autonomní nervovou soustavu, rovnováhu energie, hospodaření s tekutinami, krevní oběh, regulaci teploty, spánku a dýchání. Informace z něj se dále dostávají do hypofýzy, která reguluje funkci všech ostatních žláz s vnitřní sekrecí a prostřednictvím hormonů tak ovlivňuje většinu biochemických reakcí v organismu. Působení slunečního záření tak omezuje například vylučování stresových hormonů nadledvinkami (při použití světla s odlišným spektrem však jejich produkce naopak stoupá), a dokonce i inzulinu, umožňujícího přeměnu krevního cukru na zásobní polysacharidy.
Světlem je přímo ovlivňována i epifýza neboli šišinka, často nazývaná „třetím okem“ (u některých živočichů dokonce obsahuje zbytky buněk citlivých na světlo). Šišinka je důležitá především proto, že během temné fáze dne vylučuje melatonin, přezdívaný „spánkový hormon“. Kromě toho ovlivňuje i růst, rozmnožování, krevní tlak, motoriku, imunitu či růst nádorových buněk.
Důkazem, že naše reakce na světlo nejsou pouze psychické, je i fakt, že u nevidomých není produkce melatoninu narušena – na rozdíl od lidí, jimž musely být z nějakého důvodu vyoperovány celé oči.

Přijdeme o schopnost rozmnožovat se?
Také vliv osvětlení na hormonální systém byl již jednoznačně prokázán celou řadou studií. Když například průkopník vědy o světle, Američan John Ott, po celý den nepřetržitě vystavoval ryby silnému zářivkovému světlu, přestaly zcela klást vajíčka. Po omezení osvětlení na osm hodin denně se ale jejich reprodukční schopnost opět obnovila. Stejných výsledků pak dosáhl i u dalších živočichů (činčil, norků, krys a jiných laboratorních zvířat). Lze proto předpokládat, že i stále častější výskyt neplodnosti v západní civilizaci má příčinu právě ve světelných podmínkách, které se významně liší od těch přirozených.
Zmiňovaný badatel ostatně vyzkoušel příznivé účinky slunce i na své vlastní osobě. Odmalička nosil kvůli zhoršenému zraku brýle a v dospělosti trávil hodně času v uzavřených místnostech s nedostatečným osvětlením. Postupem času začal trpět vážnými kloubními problémy, a dokonce musel při chůzi používat hůl. Rozhodl se proto léčit své problémy sluncem a odjel na zdravotní dovolenou na Floridu. Ačkoliv tam celé dny pobýval na slunci, žádné zlepšení se nedostavilo – po celou dobu totiž nosil na očích buď sluneční nebo dioptrické brýle. Po návratu z dovolené se mu ovšem jeho brýle rozbily a on musel strávit dva týdny bez nich. Přitom došlo k něčemu neuvěřitelnému: stav jeho kloubů se zlepšil natolik, že mohl odložit hůl. Příčinou jeho potíží totiž byl fakt, že celý život dopadalo do jeho očí světlo filtrované přes sklo brýlí, tato skla pohlcovala některé části jeho spektra. Tento výsledek Dr. Otta povzbudil natolik, že po zbytek života pokračoval ve sluneční terapii (samozřejmě bez brýlí). Definitivně se zbavil potíží s pohybovým aparátem a zrak se mu dokonce natolik zlepšil, že i ve vysokém věku používal brýle pouze na čtení velmi malých písmen.

Proč je nebe modré?
Sluneční světlo se nám sice jeví jako bílé, ve skutečnosti je však složeno ze záření o mnoha vlnových délkách. Pouze malou část jeho spektra můžeme vidět -- pokud dojde například k rozkladu světla na dešťových kapičkách, vnímáme jej jako jednotlivé barvy duhy. Záření o kratší vlnové délce nazýváme ultrafialové. Lidským očím je neviditelné, ale někteří živočichové, například včely, jej dobře vnímají. Paprskům s delší vlnovou délkou pak říkáme infračervené. Vidět je rovněž nemůžeme, ale vnímáme je jako teplo.
Spektrální čili barevné složení slunečního světa ovšem není stále stejné. V průběhu dne, kdy je slunce vysoko a jeho paprsky k nám proto procházejí nejtenčí vrstvou atmosféry, jsou nejintenzivnější barvy s krátkou vlnovou délkou, především pak  modrá (intenzita světla totiž závisí nepřímo na vlnové délce). To je také důvod, proč nebe vnímáme jako modré. Rovněž UV záření, které má ještě kratší vlnovou délku, dopadá na zemský povrch nejvíce okolo poledního. Jak se ale slunce začíná sklánět k obzoru, musí světlo na cestě k nám překonávat stále silnější vrstvu atmosféry. Nebeská modř proto bledne a převahu získávají barvy s delší vlnovou délkou a tím vyšší schopností pronikat atmosférou. Proto se tedy nebe při západu barví do červena a zároveň výrazně klesá množství UV záření, které se k povrchu Země dostane.
Rozdíly jsou samozřejmě i mezi jednotlivými ročními obdobími – v chladných částech roku slunce nevystoupá tak vysoko nad obzor, a proto také zimní sluníčko díky nízkému obsahu UV paprsků prakticky neopaluje (pokud ovšem nejsme na horách, nad nimiž je vrstva atmosféry tenčí úměrně nadmořské výšce).

Barvy léčí i ubližují
Především ženy jistě znají následující situaci: Máte rádi určitou barvu, řekněme modrou, a proto ji preferujete i na oblečení. Pak se jednoho dne probudíte s  touhou vzít si na sebe něco žlutého, zoufale se přehrabujete mezi modrými svetříky a máte pocit, že nemáte vůbec nic na sebe. Je to tím, že každá barva působí na organismus jinak a naše podvědomí dobře ví, která z nich nám v daný okamžik nejvíce prospěje.
Velkou moc barev potvrzuje i věda. Dr. John Ott například zjistil, že pokud osvítíme buňky červenými světlem, dochází k zeslabení jejich stěny končící až smrtí buňky. Ryby, které osvětloval růžovým světlem, zase začaly plodit výhradně samičí potomstvo. Vědci Martinek a Berezin také zjistili, že určitými barvami mohou být enzymy regulující většinu procesů v organismu stimulovány až k 500x větší účinnosti.
Pokud například trpíte únavou a nedostatkem energie, je pro vás červená požehnáním. Zároveň ovšem počítejte s tím, že vám také způsobí vzrůst tepu, tlaku, napětí a agresivity. Modrá barva se nachází na druhém konci spektra a má opačné účinky: zmírňuje svalové napětí, napomáhá regeneraci, snižuje tlak i tep a zmírňuje úzkost. Příliš vitality vám ovšem nedodá.
Žlutá vám podobně jako sluníčko dokáže zvednout náladu, dodat sebevědomí a také povzbudit trávení. Pokud je jí ale příliš, zvyšuje podráždění. V domácnostech s kuchyní laděnou dožluta prý dokonce častěji dochází k partnerským rozepřím. Růžová se zase v USA s úspěchem používá k tlumení agresivity vězňů. Pokud je výtečník „uklizen“ do růžové místnosti, během necelých tří vteřin u něj dojde ke zklidnění a poklesu svalového napětí. Ložnice vyvedená v růžové barvě naproti tomu není ideální volbou – sice by mohla váš protějšek přimět k častějším projevům něhy, ale zároveň by v něm utlumila většinu projevů vášně a snížila jeho plodnost.
Barevné světlo se dokonce i přímo využívá k léčbě řady chorob – modré například pomáhá léčit revmatismus, červené zase ulevuje při migrenózních záchvatech.
Blahodárné účinky na organismus ovšem mají i očím neviditelné složky spektra. Infračervené záření například dokáže pronikat hluboko pod kůži, kde prohřívá tkáně, zvyšuje průtok krve a podporuje vylučování toxinů z organismu. Pro tělo je však nezbytné i záření ultrafialové – i ono má na zdraví řadu pozitivních účinků, které vysoce převažují nad těmi negativními.

http://www.mojemedunka.cz/clanek.aspx/medunka-informuje/clanek/leciva-moc-svetla