Pravdy o vodě

Každý z nás si pod pojmem voda představí tekutinu bez barvy a zápachu, kterou dennodenně požíváme k osobní hygieně, vaření, mytí nádobí, zalévání květin a samozřejmě k pití. Pro mnoho z nás je to jen obyčejná voda. Na světě, ale existuje několik lidí, vědců a lékařů, kteří o vodě začali přemýšlet hlouběji. Začali ji zkoumat, fotit a začali vnímat její vliv na lidi jako živé organismy. Tito lidé přišli na to, že voda na nás má vliv mnohem větší, než si uvědomujeme. Voda je podle nich látka s pamětí a látka s energií. Je tomu opravdu tak?

Masaru Emoto

Masaru Emoto je japonský vědec, který se zabývá fotografováním ledových krystalů pod mikroskopem. Krystal vody by si měl podržet původní strukturu, kterou měl v kapalném skupenství. Masaru Emoto zjistil, že každý krystal je jiný (tuto myšlenky všichni známe, každá sněhová vločka je přeci jiná), a tedy i původní struktura vody musí být jiná. Zvláštní je, že některé krystaly jsou krásné, čisté a přesné, kdežto jiné jsou nedotvořené a neharmonické. Co nám to napovídá? Čím to je?

Na strukturu krystalů má vliv mnoho přírodních ale i umělých vlivů, např. přirozenost vody (voda v přírodě stále proudí), znečištění a v neposlední řadě pozitivní a negativní vibrace. A tento poslední bod je nejvíce zarážející. Emoto svými fotografiemi ukázal, že voda na kterou působí hudba, něžnost, láska pozitivní energie utváří při zmrazení krásné harmonické krystaly. Naopak u vody, na kterou jsme my nebo jiné vlivy působily negativně, krystaly téměř nevytváří nebo jsou ošklivé a nečisté. Co z toho vyplývá? Voda má paměť a je schopná si zapamatovat vlivy, které na ni působily dříve a které ovlivnily její strukturu.

Jak se informace do vody dostávají? Cituji právě Masaru Emota, který na tuto otázku odpovídá ve své knize Léčivá síla vody. „Voda je ideálním nosičem informací právě díky své pohyblivosti.Je to zcela speciální stavební plán molekul vody, jenž umožňují přijímat, ukládat a předávat obrovskou spoustu nejrůznějších informací. Molekula vody má jednoduchou strukturu H2O. Sestává ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Kyslík přitahuje elektrony vodíku, takže se jeví jako elektronegativní, zatímco vodík se jeví jako elektropozitivní.

Vzrušující na tom je, že tato molekula není tak symetrická jako třeba kružnice! Vyznačuje se jistou prostorovou nevyvážeností: atomy vodíku spolu svírají tupý úhel 104°. To činí z tohoto útvaru jsoucno, které je „ polární“ , čili není všude stejně elektromagneticky zformované. Tento jev se označuje jako „elektrický dipól“ a je zřejmě odpovědný za to, že umístění molekul vody není náhodné, či dokonce nepodstatné. Tento stavební plán vede k takzvaným vodíkovým můstkům mezi záporným atomem kyslíku a kladným atomem vodíku v sousední molekule vody. Tak se mohou molekuly vody nejrůznějším způsobem spojovat, potom vytvářejí rozvětvené útvary, takzvané klastry. A na tomto utváření klastrůje nejspíš založeno ukládání informací. Neboť každý příliv energie zapříčiní trochu jiné uspořádání molekuly vody, dokonce v klastrech vyvolá vlastní formy vibrací.

Tyto vibrace lze určit na základě jejich frekvencí. Jejich účinek je však také možné názorně předvést, neboť nejspíš ony ovlivňují na snímcích krystalů vody tvary nejrůznějších vzorků vody.“

A může voda léčit? Léčení informací. Touto myšlenkou se zabývá několik druhů alternativních medicín. Asi nejznámější je homeopatie, která u nás, ale i v jiných západních zemích stále čelí mnoha sporům. Zakladatel homeopatie, doktor medicíny Samuel Hahnemann, již zhruba před dvěmi sty lety formuloval myšlenku, že účinná látka je tím silnější, čím menší množství je jí podáno. Některé homeopatické léky jsou tolik potencovány, že v nich žádná účinná látka již není. To je důvod, který spory ohledně homeopatie vyvolává. Avšak, ve vodě přeci zůstala informace o původní látce a to je to, co nás léčí.

Dr. Batmanghelidj – Léčba vodou

Fereydoon Batmanghelidj, M.D. je celosvětově známý výzkumník, autor a zastánce přirozených léčivých schopností vody. Studoval na Londýnské univerzitě pod vedením Sira Alexandra Fleminga, který získal Nobelovu cenu za objevení penicilínu. Dr. Batmanghelidj je autorem mnoha knih na téma vody a zdraví, např. Water for Health, For Healing, For life; Your Body´s Many Cries For Water; Obesity, Cancer and Depression: Their Common Cause and actual Cure a je zakladatelem Národní asociace pro čestnost v medicíně (National Association for Honesty in Medicine).

Dr. Batmanghelidg ve svých knihách popisuje výsledky svého bádání. Tyto výsledky ukazují, že většina běžných nemocí, kterými trpíme (např. různé druhy bolestí, chronická únava, alergie, astma, vysoký krevní tlak, vysoký obsah cholesterolu v krvi, cukrovka, ale i stres, deprese, přehnaně rychlé reakce a další) jsou způsobeny dehydratací organismu. Jak je možné, že je náš organismus dehydratován? Musíme si uvědomit, co doopravdy pijeme. Nepijeme poslední léta více limonád a jiných nápojů než vody? Podle Dr. Batmanghelidge je nesprávný pitný režim příčinou mnoha civilizačních chorob. Žádná káva, čaj, žádné alkoholické nápoje a limonády totiž nenahradí vodu.

A jak poznáme, že jsem dehydratovaní? Je žízeň správný ukazatel?

Dr. B. říká: „Neměli bychom čekat až dostaneme žízeň, protože voda je hlavním zdrojem energie. Do doby, než dostaneme žízeň, ztratíte energii z vody, kterou jste měli vypít dříve, než jste dostali žízeň. Takže pokud nedovolíte aby nádrž vašeho automobilu vyschla, než zastavíte a natankujete, proč byste měli dovolit, aby Vaše tělo dostalo žízeň, než si ve stánku u silnice koupíte nějakou vodu? Za prvé, lidé by neměli dovolit, aby dostali žízeň – měli by pít po celý den. Průměrný člověk potřebuje dva litry vody denně. Průměrný člověk ve skutečnosti potřebuje čtyři litry denně, ale dva litry musíme dodat. Další dva litry dostáváme z metabolismu jídla a obsahu vody v potravinách.“

Dr. Batmanghelidg provedl rozsáhlý výzkum teké na téma AIDS a rakovina a jeho výsledky byly opravdu velice kontroverzní. I přesto doporučuji přečíst si jeho knihy a podívat se na tuto problematiku i tímto úhlem.